Sydney má podle mého názoru vcelku dobře propracovanou síť MHD. Ve všech dopravních prostředcích lze používat jednu čipovou kartu s názvem OPAL, kterou lze dobít v každé trafice nebo sámošce. Barvičky znaku OPALu pak značí každou část místního mhd – modrá je pro autobusy, červená pro šaliny, žlutá pro vlaky a zelená pro trajekty.
letáček s informacemi přidávaný ke kartě
čipová karta pro dospělého
Při nástupu do vozidla se musí kartou čipnout. Po výstupním čipnutí je pak stržena částka dle ujeté vzdálenosti. Tenhle způsob se může zdát super, ale ve skutečnosti to tak úplně není, protože vzdálenosti jsou rozděleny do pásem – a vlastně obecně dost drahých pásem, která se liší dle použitého dopravního prostředku. Existují zde studentské slevy na jízdné, ale to platí pro studenty, kteří studují déle jak 3 měsíce, takže my musíme mít obyčejnou dospěláckou čipovku. Jako menší náplast za drahé jízdné má místní MHD několik akčních možností. My pravidelně využíváme tu, ve které v novém týdnu po osmi placených jízdách jezdíte zbytek týdne zdarma. Takže klasicky za týdenní dopravu po Sydney platíme asi 20AUD.
Nejčastější a nejrozšířenější dopravou jsou ve městě jednoznačně autobusy, které ve všední dny z našeho předměstí jezdí do centra asi každých 5 minut. Jedná se také o nejlevnější položku místního mhd – nejkratší vzdálenost ujetá autobusem stojí 2.1AUD. To jsou zatím samá pozitiva… Ale abych jenom nechválila, musím přihodit pár mínusů 🙂 . Autobusy jsou zde nejadrenalinovější dopravní prostředek. Proč? Bus tu má několik nevýhod:
- Pokud se chcete svézt, musíte s dostatečným předstihem na řidiče zamávat. VŠECHNY zastávky jsou zde na znamení. A to když chcete nastoupit i vystoupit. Mávnete-li pozdě, řidič na vás mávne taky a profrčí kolem, vážně 😀 . Tohle se stává vcelku často taky z toho důvodu, že je autobus plný a řidič tam už víc lidí prostě nechce.
- V autobusech neexistuje nic jako hlášení následující zastávky, tabule ukazující příští zastávku či snad nápis jména zastávky na zastávce – čekací budce nebo kdekoli okolo. Zastávky se často jmenují podle dvou ulic, na jejichž spojnici leží. A tak to místní asi napsané mít nepotřebují. Škoda že jsme toto nevěděli při naší první cestě do školy. Věděli jsme totiž jméno zastávky a to, kolikátá zastávka to má být. Ale protože jsou tu zastávky snad každých 50 metrů, vetšinou se jich opravdu spousta přejede. Takže si asi umíte představit jak naše první cesta busem dopadla 😀 …
- Když už autobus zastaví, nesmíte se při vstupu leknout. Austrálie je totiž velice velice velice multikulturní země. Žije tu tolik různých národností, divných a zvláštních lidí, že už to ani nikomu divné nepřijde. Možná proto jsou australani tak v klidu – jsou prostě tolerantní, ke všemu a ke všem. A tak můžete v obchodě potkat dlouhonohou dlouhovlasou blondýnku v tyrkysových letních šatech a na jehlách, která je vlastně chlapem, nebo vstoupíte do autobusu a za volantem sedí muslim s černým turbanem na hlavě, s černými slunečními brýlemi, vousy až po pupek a kouká na vás. Prostě normální den v Sydney 🙂 .
- Ve špičce, která je tu od 7 do 9 ráno a od 4 do 6:30 odpoledne, se autobusem vážně nedá nikam dostat. V centru jsou dopravní zácpy, že i na té hlavní čtyřproudové silnici stojí autobus na jednom místě i 10 minut, takže je rychlejší jít pěšky.
Pokud se chcete přepravit rychle na delší vzdálenost, určitě se vyplatí využít vlak. Je sice trochu dražší a nejezdí tak často (asi jednou za 10 až 15 min), ale řidič vlaku hlásí interkomem následující zastávku 🙂 . Někdy to není úplně srozumitelné hlášení, ale když víte, kam chcete jet, většinou to rozšifrujete. Na vlaku je tu super to, že jezdí i po širším okolí Sydney. Takže se s koncem týdne můžete podívat zadarmo i do 150km vzdálených městeček 🙂 . A to se vyplatí! Další velký plus vlaků je to, že jezdí přesně. Když jsme naposledy stáli na zastávce a vlak měl 2 minuty zpoždění, cestující už se rozčilovali, co se jako děje… 😀 Trochu nezvyk, když vzpomenu na naše České Dráhy. Oproti tomu u autobusů se nemůžete divit, že jezdí jak se jim zlíbí – kvůli nezastavování se často autobusy jedné linky na střídačku předjíždějí.
Pokud nemáte lístek na vlak, lze si ho koupit na nástupišti v téhle mašince. Prostě zmáčkněte tlačítko s názvem zastávky kam chcete jet 😀 .
Sydney leží kolem široké delty řeky Parramatta. Skoro u ústí řeky se přes deltu klene nádherný Harbour Bridge, který jste si už určitě prohlédli na fotkách v minulém článku 😉 . Mezi mostem a Operou je hlavní přístav pro trajekty, které jezdí po celé deltě. Nejsou zrovna nejlevnější, ale rychle přepraví na druhou stranu. Navíc pohled z lodi na zátočinky podél břehů při západu slunce je vážně kouzelný. A to ani nemluvím o Opeře! A ještě jedno plus – trajekty nemají zastávky na znamení a zastavují vždy a všude 🙂 .
trajekt u jednoho z 5 přístavních mol
Poslední částí místního mhd jsou šaliny, které však jezdí jen po středu města, takže jsme je zatím nevyzkoušeli, ale určitě je brzy prubnem 🙂 .