Původně jsme chtěla napsat článek o škole hned po prvním dni, protože jsem z ní byla absolutně nadšená. Ale víte jak to chodí – nebyl čas 🙂 … A tak se stalo, že už nám zbývají poslední dva dny kurzu 🙁 . Bohužel ten měsíc utekl opravdu rychle a nás už čeká „jen“ pět týdnů cestování. Ale předtím než začnem blog zahlcovat články o výletech, které jsme už podnikli a které nás ještě čekají, chci napsat pár slov o naší škole.
Ještě v Čechách jsme si vybrali školu Ability English a zaplatili si měsíční kurz angličtiny, který začíná každé pondělí. Zvolili jsme kurz obecné angličtiny, který se vyučuje od pondělí do čtvrtka, takže nám vždy zbyly tři dny v týdnu na cestování. Přes školní týden nebyl moc čas na cestování, jelikož škola končí ve 3 hodiny odpoledne a v půl 6 už je tma a docela i zima.
První den školy jsme absolvovali rozřazovací test, jehož výsledek určil úroveň naší angličtiny. Test se stával z gramatické testové části, eseje na téma cestování a kratšího pohovoru. Vše probíhalo dost v pohodě a klídku, ačkoliv jsme na zahajovací den přišli vlastně o víc jak 2 hodiny později. Kvůli zpoždění jsme bohužel nestihli seznamovací pokec s novými žáky. Po testu jsme měli prohlídku po škole (má 5 pater, takže to bylo třeba) a pak už nás čekalo první odpolední vyučování.
Moje i Gregovo vyučování mělo podobné schéma:
- 9:00 – 10:30 – gramatika a poslech,
- 10:45 – 12:45 – slovní zásoba a čtení,
- 13:30 – 15:00 – mluvení a výslovnost.
Je běžné, že dopolední vyučování má ve třídě jeden učitel a odpolední vyučování má jiný. My začali odpolední hodinou – takže „povídací“ hodinou.
Můj odpolední učitel Ben, rodilý australan, je naprosto super. Je to upovídaný sympaťák kolem třicítky, který vede hodinu velice dynamicky, neustále se ptá na názor žáků a předkládá k diskusi ten svůj. Skoro denně vypráví krátké zážitky ze svého života, ukazuje nám fotky svého věčně naštvaného kocoura a baví nás fórky o australanech či doporučuje zajímavé události v Sydney. Ač vtipálek, je to hrdý australan a tak nám vehementně nutí návštěvu kriketového či ragbyového zápasu, kde dostanete pivo napůl ředěné vodou – protože tak to tu při velkých zápasech prostě chodí a zabraňuje se tím opilství návštěvníků.
Mým dopoledním učitelem je Paula. Motorkářka z Kalifornie – jak jinak než sympaťačka a osobnost, se kterou se nenudíte. Občas mi ve třídě supluje Justin – týpek z Papui Nové Guinei, který doporučuje spoustu přírodních krás, které jsou kolem Sydney i po celé zemi. Je fajn mít učitele z různých zemí, protože se mění jak akcent, tak i melodie a kadence v řeči. Justin a Ben nás učí, jak mluví australani – všechno zkracují, protože jsou líní a pohodoví 🙂 . Paula mluví americkou angličtinou – opravdu velice rychle, ale nespojuje slova ve větě.
Poslední co bych chtěla zmínit je samotná třída. V žádné třídě není víc jak 14 žáků (v mé je běžně asi 10 lidí). Já měla štěstí i na velkou národnostní rozrůzněnost – kromě dvou brazilců je každý žák z jiné země. Lidi jsou fajn, věkově je průměr asi kolem třiceti let. Někteří žáci jsou více jak čtyřicetiletí, ty pak vyvažují mladší studenti jako například já 🙂 nebo nebo moje kamarádka – dvacetiletá francouzka Cloé.
Asiatů je ve škole asi třetina, stejně tak evropanů a zbytek tvoří ostatní části světa – hlavně studenti z jižní Ameriky – v posledních letech hlavně z Brazílie.
Greg:
Moje třída je taky fajn. Dopolední učitel Jordan nás učí především gramatiku. Je to takový fajný mlaďoch, který občas nadhodí nějaký ten fórek. Odpolední učitel Dirk má na hlavě už nějaký ten šedivý vlas, ale o to více ze sebe umí udělat šaška.