Nešlo by navštívit Austrálii a nepotkat se s klokany. A protože ve městě žádní nejsou, vydali jsme se do (ne)dalekého parku Morriset asi dvě a půl hodiny cesty vlakem ze Sydney. Sice jsme měli nastudovanou cestu od vlaku do zmíněného parku, ale po hodině cesty lesem, kde jsme potkali jenom několik projíždějících aut, jsme už začínali pochybovat, jestli jsme dobře odbočili. Po chvíli přes cestu přeběhl párek klokanů a to jsme už věděli, že špatně být nemůžem 🙂 . Jakmile jsme viděli park přes malý lesík, vzali jsme to zkratkou a už se k nám řítila kupa klokanů na přivítanou. A tak se nám podařilo nepotkat ceduli s nápisem „Please, do not feed kangaroos and wallabies!“ 😀 . Naštěstí byl místní ošetřovatel příjemný a chápavý chlapík a hned, jakmile k nám příběhl, tak nás seznámil s faktem, že klokanům i wallaby bývá po mrkvi blbě. Taky nám řekl, že klokani jsou jenom ti velcí. Ti malí jsou prý wallaby (klokan v menším vydání). Takže prosím nenoste do Morriset parku mrkev.
Klokani i wallaby byli velice kamarádští a přítulní. Jsou to prostě mazlíci. Bylo jich na paloučku několik desítek a tak občas přihopsali, nechali se pohladit a zase odhopsali jinam. Když se dospělý klokan pořádně postavil, koukal mi do očí. Ale jinak do všeho pořád strkal čumák – asi jako kočka nebo pes 🙂 Akorát u kočky a psa se nemusíte bát, že vás zboxujou, když jim nedáte batůžek k nahlédnutí.
Klokani útočí
Danielka krmí klokana
Greg v obležení klokanů
Klokan chce mrkev
Kupa klokanů v Morriset parku
Klokan s klokánkem
Je to moc hezké, taky bych si chtěla pohladit klokanka,asi prijedu na návštěvu. Kousla vás ta potvora?
Nekousli nás, byli hodní 😉 . Ale když k nám prvně hopsali, měli jsme z nich respekt. Vlastně jsme mysleli, že prostě skáčou pryč a my jim jen stojíme v cestě. Tak jsme se uklidili stranu, ale klokani pořád drželi kurz přímo k nám a rychle se přibližovali. V tu chvíli nám přišli dost velcí a trochu nebezpeční. Když mi začali pak nakukovat do batohu, bála jsem se že dostanu naboxováno nebo kopanec od klokana do zadku 😀 ale byli vážně hodní a prostě jen hodně zvědaví (a mlsní – očekávali dobrotu).
P.S.: Srst mají docela dlouhou a hustou, ale i tak jsou jemňoučcí jak plyšáček.