Ráno v Hunter Valley jsme se vzbudili na cestě mezi rozlehlymi vinicemi. V noci jsme ani vlastně nevěděli, kde jsme to zaparkovali. Vyrazili jsme nasbírat typy na výlety do infocentra a pak jsme si vybrali z letáčků jedno vinařství, které se nám líbilo. Po příjezdu na rodinnou vinnou farmu se nás hned ujal starší pán a začal nám nalévat. Po pár koštech výborných bílých vín jsem si uvědomila, že už bych vlastně asi pít neměla, protože řídím 😀 . Greg vtipkoval s naším somilierem, že už je trochu opilý. Nutno říct, že vína byla vcelku silná a chlapík nás naléval dost rychle, navíc bylo před obědem a my byli hladoví. Následně Greg zkusil ještě několik červených vín a pak už jsme měli jasno v tom, která koupíme. Nechali jsme tam hromadu peněz a odnesli si pár lahví. Pak jsme si venku pred vinařstvím dali svačinku, protože přeci nemůžu řídit pod vlivem 🙂 . Ikdyž vlastně… V Ausí můžete řídit s nějakou tou desetinkou promile v krvi, pokud je vám víc jak 25 let a máte řidičák více jak sedm let. Navíc musím dodat, že policajty jsme za dobu našeho dvoutýdenního roadtripu (a ani nikdy před tím) u silnice stát neviděli. Potkali jsme je pouze dvakrát a pokaždé to bylo v Mekáči ve frontě na jídlo 😀 .
Po nákupu suvenýrů jsme jeli ještě jednou do Newcastlu, abysme viděli to, co jsme nestihli předchozí den. Na pláži u majáku jsme si dali klokaní hamburger a pokochali jsme se pohledem na přístav. Hezky napapkáni jsme vyrazili na prohlídku města. U Town Hallu byla zrovna svatba, která co chvíli blokovala velkou avantgardní fontánu v parčíku před budovou. I ve městě dost foukal vítr, takže nás fontána pěkně osprchovala a šli jsme k autu. Noc jsme chtěli strávit v NP Myall Lakes, takže jsme z města odjeli za soumraku.