V národním parku Myall Lakes jsme si vybrali kemp Dees Corner. Zajímavé je, že se tady neplatí za kemp, ale za vjezd do národního parku. 7AUD za auto a 10AUD za člověka. V kempech nejsou recepce ( týká se tohoto NP ) takže pokud nechcete platit, odjeďte před 9. ráno, kdy přijíždějí správci vybrat peníze. My si ale přispali a za kemp platili, protože jsme to ještě nevěděli. Chlapík z vedlejšího karavanu nám nabídl horkou vodu na čaj, tak jsme ji radostně přijali načež jsme zjistili, že se jednalo o nabídku na pokec 😀 . Sice nevíme jak se jmenuje, ale rozhodli jsme se mu říkat Garry 😀 . Čaj jsme u něj pili asi hodinu a dověděli se spoustu věci.
Garrymu bylo asi kolem 65. Takový pohodový děda, který si užívá důchodu. Občas vyráží na ryby a když je ve městě, kde žije škaredé počasí, vyrazí kempit se svým karavanem na hezčí místo.
Po snídani jsme vyrazili obkouknout okolí. Zajímavé bylo to, že cca 100m na východ byla obrovská ( prázdná ) pláž a asi 10m na západ bylo velké jezero. Navíc byly zdejší kempy propojené nejen cestou pro auta, ale taky chodníčkem přes deštný prales.
Další destinací byl Seal Rocks, severní konec NP Myall Lakes, kde jsme se prošli po pláži, na které jsme viděli pobíhat psa dingo (fotku jsme ale nestihli, protože ho domorodci hned odehnali). Závěrem jsme na Seal Rocksu vystoupali k místnímu majáku, ze kterého byl opravdu zajimavý pohled. Zvláště proto, že šlo vidět, jak se k nám blíží solidní liják 😀 . Zpátky do auta jsme to ale stihli v pohodě.
Další den jsme navštívili větší městečko Port Macquerie. Prošli jsme se po hrázi, na jejichž kamenech jsou různé obrázky nebo mozaiky z kamínků. Protože se v městském zálivu nachází ostrov Pelican Island, je ve městě vidět spousta pelikánů. Je to pták jak vrata a když si sedne na pouliční osvětlení sloup zavrže a trochu se prohne. Pak je pod osvětlením nebezpečí úrazu velkou hroudou 😀 .